Recenzí Základní umělecká škola, Praha 1, Biskupská 12. (Škola) v Praha (Praha).
Základní umělecká škola, Praha 1, Biskupská 12
Biskupská 1276/12, 110 00 Nové Město, Česko
Popis
Informace o obchodě Základní umělecká škola, Praha 1, Biskupská 12, Škola v Praha (Praha)
Zde můžete vidět umístění, otevírací dobu, oblíbené časy, kontakt, fotografie a skutečné recenze uživatelů.
Toto místo má dobré recenze, to znamená, že se ke svým zákazníkům chovají dobře a vy se s jejich službami budete cítit skvěle, doporučujeme 100%!
Mapa
Recenze Základní umělecká škola, Praha 1, Biskupská 12
I. F.
Za mě poněkud zastaralé výuční metody
M. M. C.
Taneční vystoupení ve školce mělo pár světlých chvil. První byla, když učitelka z Umělecké školy řekla: "A uděláme houby." Všechny děti si sedly, jen Viki přiběhla, pověsila se mi na nohu a křičela:
"JÁ JSEM CHOROUŠ! JÁ JSEM CHOROUŠ!"
Další chvilka přišla, když děti třásly hlavami, protože byly mák, kvetly a uzrávaly, jen Viki se držela za hlavu a volala: "Jéje, moje makovice je úúúúúplně prázdná!" Od té doby jsem začal zabírat raději jiné dítě.
Potom byly stromy. "Pěkně roztáhněte větve a vlajte ve větru!" dirigovala je paní učitelka.
Viki měla ruce podél těla. "No tak, Viki, natáhni větve!"
"Já nemůžu, mě je ulámali. Kluci." udala ty prevíty. A na důkaz se začala kroutit do stran a ruce jí bezvládně vlály. Vypadala jako pacient co utíká ze sálu před amputací horních končetin. Po umrtvení. Párkrát si dala facku a vůbec jí to nevadilo.
Paní učitelka jí větve trpělivě spravila, ale Viki stejně nevlála. Stála s roztaženýma rukama jako elektrický stožár a kamarádkám, co si vlály vysvětlovala: "Já nemůžu, já mám větve v gypsu."
Nejhorší přišlo na konec, kdy každé dítě představovalo cokoli, co si přálo a mělo volný sólo taneček. Někdo byl auto, jiná holčička baletka, poník, kočička... Viki byla pejsek Kikina. Pejsek Kikina je jeden z nejuřvanějších malých čoklů, co jsem kdy potkal a zná ji od babičky. Zatímco ostatní děti vykouzlily roztomilé otočky a piruetky, Viki běhala jak šílená od jednoho k druhému, přesně jako ten čoklík, štěkala jak pominutá, přesně jako ten čoklík, očuchávala všechny, přesně jako ten čoklík. pak zvedla zadní nožku u paní učitelky a obchlístla ji, přesně jako to dělal ten čoklík u čehokoli a mne taky přišla očůrat. Jako mi to jednou udělal ten čoklík. Doufali jsme, že je konec, protože i paní za klavírem přestala hrát, ale Kikina vypoulila oči a začala tlačit. Pak si sedla, přitahovala se rukama a zadkem vytřela půl tělocvičny. Přesně jako ten čoklík.
Paní učitelka rozdávala lístečky s přihláškou na tanečky příští rok.
Ale my jsme nic nedostali. Kdo umí Kikinu, nespíš umí už úplně všechno.
Š. Š.
Dobrá zuška doporučuji.
E. D.
H. M.
A. A.